 |
|
|
||||||||
 |
|
| ||||||||
 |
|
|
|||||
|
|
| |||||
|
Augustiniánské opatství na Starém Brně
Řád augustiniánů-poustevníků byl založen v roce 1244 a má za sebou dlouhou tradici učení a vzdělávání v oblastech umění i věd. Na Moravě byl řád ustaven v roce 1350 listinou moravského markraběte Jana Jindřicha z Lucemburku a potvrzen v roce 1356 souhlasem papeže s doporučením olomouckého biskupa. Klášter si během let získal pověst živého centra teologie i kultury a přitahoval známé filozofy, muzikology, matematiky, botaniky a mnohé jiné. Původní komplex, založený augustiniány v roce 1347 na okraji města u Rýnské brány, byl v 15. století přestaven po požáru při husitských nájezdech. V roce 1653 věnovala Sibylla Polyxena Francesca von Montani (komtesa von Thurn und Walsassin) peníze na založení Augustinianské thurnovské nadace. Tato instituce se později podílela také na tom, že Leoš Janáček (1854-1928) mohl zůstat v Brně jako vedoucí Brněnského sboru. V roce 1752 byl konvent papežem Benediktem XIV. povýšen na opatství. Poté, v roce 1783 během panování habsburského císaře Josefa II., byli řeholníci přinuceni opustit svůj domov a přesídlit do bývalého cisterciáckého kláštera na Starém Brně, kde sídlí dodnes. Šestým opatem řádu byl Gregor Mendel; současným je Lukáš Evžen Martinec - jedenáctý v pořadí - a právě jeho zásluhou je postupná obnova opatství (od roku 1996). Během 2. světové války bylo mnoho řeholníků vězněno a popraveno za svůj odpor proti nacistickému režimu. S příchodem komunistů do Československa byl klášter sekularizovám a používán k mnoha účelům, například jako kolej pro studenty. Augustiniáni se mohli vrátit po roce 1989. Mezi největší poklady kláštera patří nádherná knihovna z 18. století, která obsahuje 27 tisíc knih, rukopisů a tisků, a gotická bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Je tu také Panna Maria Svatotomská nazývaná také jako Madona Starobrněnská, Palladium města Brna, kterou podle legendy namaloval sv. Lukáš. Podle místní legendy patřila matce císaře Konstantina, svaté Heleně, která ji vzala s sebou do Konstantinopole; odsud putoval obraz do Benátek a do Milána, kde byl v majetku biskupa Eustorgia. Později byl pravděpodobně darován českému králi Vladislavovi císařem Jindřichem. V roce 1356 věnoval Karel IV. obraz svému bratru, markraběti Janu, který ho daroval augustiniánům. |
|
| |||||
