 |
|
|
||||||||
 |
|
| ||||||||
 |
|
|
|||||||||
|
|
| |||||||||
Mendel si udělal sérii poznámek o charakteristikách různých variet rostlin na zadní straně výtisku Gärtnerovy práce Versuche und Beobachtungen über die Bastarderzeugung im Pflanzenreich (Pokusy a pozorování vzniku kříženců v rostlinné říši) (1849). To zřejmě představovalo přípravné práce pro jeho pokusy, neboť vybral stálé znaky (tj. ty, které se v průběhu generací neměnily) a které se dají sledovat u variet Pisum.
V ilustrovaném Albu (1876) od Ernsta Benaryho, uznávaného hybridizátora, který byl také obeznámen s Mendelovými pokusy, jsou dvě strany věnovány hrachu, z nichž jedna názorně zobrazuje tři znaky vybrané Mendelem pro pokusy: zbarvené a bílé květy, žluté a zelené lusky, hladké a zaškrcované lusky.
 Mendel použil 34 variet Pisum sativum (poddruhy a konvariety hrachu setého). Tuto rostlinu doporučili také jiní biologové, jako byl Kölreuter v Německu a Seton a Goss v Anglii. Důvodem pro to byly poměrně velké květy a mnoho variant délky a zbarvení stonku, velikosti a tvaru listů, postavení a zbarvení květů, délky květního stonku, atp. Dále proto, že Pisum je "samosprašná" rostlina (rozmnožuje se samooplozením) a potomstvo se podobá rodičům, pokud nedojde k umělému oplození nebo křížení.
Originální barevné nákresy plánů skleníku postaveného v zahradě opatství opatem Nappem ukazují tvar a velikost skleníku, kde Mendel prováděl své pokusy s hrachem.
Zcela nejdůležitější pro Mendelovy pokusy bylo, že vybrané znaky byly stálé (znaky čistých linií) a sám věnoval dvě sezóny tomu, aby si to ověřil. Při pečlivé kontrole svých pokusů si uvědomoval, že některé znaky "nepřipouští bezpečné a přesné rozlišení, protože tu bývá "větší nebo menší" rozdíl, což lze často těžko určit". Proto vybral sedm znaků, které "jsou snadno a bezpečně odlišitelné". Byly to:
 tvar zralých semen - kulatý nebo okrouhlý a hranatý nebo svraštělý
zbarvení semen - bledě žluté, světle žluté až oranžové a zelené
zbarvení osemení - bílé a šedivé, šedohnědé nebo hnědé s fialovým tečkováním nebo bez něho
tvar zralých lusků - jednoduše klenutý a zaškrcený nebo víceméně svraštělý
zbarvení nezralých lusků - světle až tmavě zelené a jasně žluté
postavení květů - axiální, tj. podél hlavního stonku a terminální, tj. na vrcholu stonku
délka hlavního stonku - dlouhý 183 až 213 cm a krátký 23 až 46 cm.
Největší význam Mendelových pokusů s hrachem spočívá v těchto základních zjištěních: rodiče přenášejí znaky nebo vlastnosti do následujících generací jako nezměněné "jednotky", "mendelovské" faktory (které nyní nazýváme geny), a to v daných poměrech. Jedinci obsahují dvě sady faktorů, z nichž každou dostali od jednoho z rodičů. Není rozdíl, zda se určitý znak dědí od otce či od matky: oba přispívají stejným způsobem. Tyto faktory se někdy projeví a někdy zůstanou skryty, nikdy se však neztratí. Obecně (avšak ne vždy) je každá "jednotka" přenášena nezávisle na všech ostatních "jednotkách". Například u hrachu mohou být semena buď kulatá a žlutá nebo svraštělá a žlutá nebo kulatá a zelená nebo svraštělá a zelená. Projev těchto znaků v jednotlivých generacích je rozmanitý. Některé znaky se projevují mnohem častěji než jiné (dokonce i tehdy, když byly přítomny v předcházejících generacích ve stejném počtu).
Některé znaky se zase neprojevují bezprostředně (recesivní či skryté) na rozdíl od jiných (dominantní). Kříží-li se dvě rostliny, pak by se mělo očekávat, že poměr znaků ve výsledné generaci bude 1:1. Avšak Mendel opakovaně pozoroval, že jeden znak (dominantní) se objevuje třikrát častěji než druhý (recesivní). Průměrný poměr pozorovaný v pečlivě provedených pokusech byl 3:1.
Mendel systematicky zaznamenával své pokusy po dobu sedmi let, od roku 1856 do roku 1863. V roce 1865 pak na zasedání Přírodovědného spolku v Brně přednesl výsledky svých pokusů. Tato práce byla v následujícím roce publikována ve spolkovém sborníku. Vystaveny jsou příslušné stránky jak rukopisu, tak tištěné verze Mendelovy práce Versuche über Pflanzen-Hybriden (Pokusy s rostlinnými hybridy) obsahující jeho epochální výsledky.
Mendel také konal pokusy s varietami Hieracium (jestřábník). Vybrané znaky hybridů však byly velmi nestálé a výsledky se neshodovaly s těmi, které získal u Pisum sativum. V jednom ze dvou fragmentů (Notizblatt II) svého poznámkového bloku srovnává výsledky svých pokusů s Pisum a Hieracium a výsledky získané u Salix (vrba). Interpretace druhého z Mendelových zápisků (Notizblatt I) vyvolala širší diskusi. Poznámky ukazují na to, že Mendel pravděpodobně přezkoumával číselné údaje o hybridizaci rostlin mnoho let po publikaci své stěžejní práce. Z těchto pozdějších poznámek je obtížné usuzovat, co přesně měl na mysli. Nicméně je možno konstatovat, že Mendel prováděl pokusy s rostlinami i po publikování své původní práce a že zůstával zahloubán do řešení záhady generací.
Mezi roky 1866-1873 si Mendel dopisoval s Carlem Nägelim (1817-1891), profesorem botaniky na univerzitě v Mnichově a odborníkem na rostlinné hybridy. Nägeli byl přesvědčen, že hybridi jsou obecně nestálí a nesouhlasil s Mendelovou teorií, že znaky přenášené na hybridy od rodičů jsou konstantní. Období Mendelovy korespondence s Nägelim se časově shoduje s pokusy s Hieracium, které naneštěstí dávaly za pravdu Nägelimu. Mendel pozoroval, jak sám nazval "podivné chování hybridů", které nemohl vysvětlit - tj., že u Hieracium se vyskytuje jak pohlavní, tak nepohlavní rozmnožování (jev známý jako apomixis).
Význam Mendelovy práce byl uznán po více než třiceti letech od publikování jeho původní práce, když v roce 1900 v Holandsku Hugo de Vries, v roce 1900 v Německu Carl Correns, v roce 1901v Rakousku Erich Tschermak a v roce 1902 ve Velké Británii William Bateson potvrdili Mendelův odkaz a nazvali ho pravým otcem klasické genetiky.
|
|
| |||||||||
Od Mendela k projektu lidského genomu
Mendelovo muzeum děkuje Horace Freeland Judsonovi za přípravu tohoto krátkého přehledu. Dík patří i Jonathan Hodgkinovi a Jiřině Relichové.
|
|
||||||||||
