ZÁZNAMY ČASU V PŘÍRODĚ
Jiří Šigut je zaujatým a pozorným pozorovatelem přírody, jenž si našel zcela osobitý postup, jak zachytit přírodní děje a plynutí času. Tvůrcem výsledného obrazu není on jako umělec, ale samotná příroda. Fotografické papíry často i velkých rozměrů ponechává na několik dní nebo třeba i týdnů v přírodě, takže obraz je na citlivé vrstvě vytvářen pohybem trávy, padáním listů či větrem nebo prouděním vody.
  V jeho fotografických obrazech tak nacházíme nejen tvarové zlomky přírodnin, ale i záznam přírodních světelných změn, stopy energie či pohybu hvězd, měsíce, ale třeba i světlušek a dalších živých tvorů. Důležitý je i osobní umělcův přístup a prožitek, když téměř rituálně klade fotografický papír na určité místo a na několik dní jej zde ponechává.
  Sám umělec se vyznává: „Jsem fascinován možností fotopapírů pracovat v čase, absorbovat světlo, energii. Ta schopnost věrně zobrazit a následně uchovat pomíjivé. Zaznamenat procesy a živly trvající miliony let, které vnímal i první člověk. Mým pocitům často chybějí slova, ale zůstávají papíry s nepatrnými záznamy pohybu větru, plynutím vody, spadnutým listem … s otiskem světa.“

V DIALOGU S PŘÍRODOU
Jedním z nejpodstatnějších principů tvorby Zdeňka Sýkory je dialog řádu a náhody. Tvarová a barevná struktura i kompoziční rytmus jeho obrazů vznikají na základě stanovení určitých pravidel a uplatnění náhodnosti v jejich rámci. Podstatné je, že dramatický vztah racionálního řádu a náhodných kroků uvnitř zadaného systému řeší elektronický program počítače. Výsledné řešení pak malíř ztvárňuje. Právě náhodné varianty vytvořené tímto způsobem sbližují Sýkorovu tvorbu se zákonitostmi přírody, v níž také uvnitř daného systému vznikají dílčí individuální odchylky. Například u velkého cyklu obrazů z let 1994-2004 vybíhaly všechny linie z jednoho bodu, ale pokaždé se rozvinuly jinak, podobně jako u rostlin nikdy nejsou dva exempláře identické.

TICHÉ POZOROVÁNÍ PŘÍRODNÍCH STRUKTUR
Pavel Hayek vytváří své obrazy prostým zaznamenáním tvarů nějakých přírodních prvků, jako jsou listy, plody či kořeny. Plochu plátna zaplňuje zakreslením přesných obrysů těchto elementů. Tvar a rytmus je tedy dílem přírody, nikoli subjektu umělce. Sám sebe ponechává umělec záměrně jen v roli pokorného pozorovatele, který pouze zaznamenává tvary a rytmy, které vytvořila příroda.
  Přiřazováním jednotlivých prvků vedle sebe vzniká rytmický řád, který je dán přírodními zákonitostmi – velikostí a tvarem listů, zaoblením plodů, hustotou či jemností kořenů. Malíř pouze zesiluje účinek přírodního tvarosloví omezením barevnosti na černobílé vyjádření. Souběžným typem tvorby jsou fotogramy, při jejichž vytváření jsou přírodniny rozloženy na citlivé vrstvě fotografického papíru. Osvětlením a vyvoláním vzniká obraz přírodního rytmu.