Výstava "Gregor Mendel" vychází z výstavy "Mendel: Génius genetiky, oslava Gregora Mendela vědou a uměním". Zaměřuje se na rozluštění "malého triku" a "dlouhého vyprávění" Mendelova objevu.

Augustiniánský řeholník Gregor Johann Mendel (1822-1884) žil a pracoval od roku 1843 v Brně v augustiniánském opatství, jehož se stal v roce 1867 opatem. Na počátku 19. století bylo Brno jako hlavní město Moravy (oblasti tehdejší rakousko-uherské monarchie), kulturním mnohojazyčným městem. Mendel, který se účastnil společenského a kulturního života města, získal například titul prvního viceprezidenta a prezidenta místní hypoteční banky.

Byl zvláště znám jako učitel a také svým zájmem o meteorologii a šlechtění včel.

Brno bylo také centrem textilního průmyslu a místní ekonomika měla hluboké kořeny v zemědělství, chovu ovcí (pro produkci vlny) a pěstování ovocných stromů a vinné révy. Augustiniánské opatství na Starém Brně, podobně jako i jiné církevní instituce, dostávalo desátky od místních rolníků. Opat C. F. Napp, který byl Mendelovým předchůdcem a přijal ho jako novice, podporoval Mendela na řádných studiích na univerzitě ve Vídni v letech 1851 až 1853. Napp byl sám šlechtitelem rostlin, prezidentem Pomologického (ovocnářského) spolku, členem Spolku šlechtitelů ovcí a pevně věřil v hodnotu experimentální vědy. Již v roce 1830 založil na pozemcích opatství pokusnou zahradu. Pod jeho vedením byly v opatství pěstovány vzácné rostliny z Moravy a založena herbářová sbírka.

 Mendelovy vlastní systematické pokusy s rostlinami hrachu započaly v roce 1856 ve skleníku opatství. V roce 1865 prezentoval Mendel svou původní práci s křížením hrachu Versuche über Pflanzen-Hybriden (Pokusy s rostlinnými hybridy) a v roce 1866 práci publikoval ve sborníku Přírodovědného spolku v Brně. Poněvadž Brno bylo poněkud izolováno od hlavních center evropské sítě vědeckého výzkumu, zůstal Mendelův článek o hybridech hrachu téměř nepovšimnut. Přesto, o padesát let později, byl tento řeholník prohlášen za otce klasické genetiky. Závěry, ke kterým dospěl v roce 1865 se staly všeobecně známé jako Mendelovy zákony dědičnosti a on sám je považován za "otce genetiky".

Tato výstava chce jít za hranice romantického mýtu o klášterním mnichovi provádějícím nahodilé pokusy s hrachem. Objevuje Mendela jako člověka a to, co vedlo k formulaci jeho zákonů dědičnosti. Oddíl jedna odhaluje pozadí Mendelova objevu a hnací sílu jeho vědeckého úsilí; oddíly dva a tři ukazují jeho vědecké zájmy a vývoj jeho metod; poslední čtvrtý oddíl představuje jeho pokusy a objevy.

 V každém oddíle jsou vedle historických dokladů vystavována také díla současných umělců. Ta nabízejí nové a objevné tvůrčí pohledy na vztah mezi vědou a uměním. Současní umělci vyjadřují na této výstavě své okouzlení tříděním v přírodě, zákonitostmi přírodních jevů a hlubokou spřízněností různých fyzikálních a biologických systémů.

Tato výstava představující Mendelovy velké objevy je prvním krokem rozsáhlého programu obnovení jeho domovského opatství jako centra genetiky. Součástí dlouhodobého plánu je rekonstrukce Mendelovy zahrady a restaurování původního včelína, kde Mendel prováděl pokusy se včelami.